10.12. 2008 - Uplynulo 49 let od získání naší první Nobelovy ceny - byla za chemii. ...

Dnes je moderní všechno bilancovat a statisticky vyhodnocovat...

Jak jsme tedy na tom s Nobelovou cenou?

Projděte se vlastní pamětí a ti, co jim neslouží, či tyto informace ještě nestačili objevit, nechť projedou internet. Všichni rychle zjistíte, že máme  zatím dvě z těchto ocenění: první "Nobelovka" byla udělena za výzkum v oboru chemie, a to  v roce 1959, vědci Jaroslavu Heyrovskému a  druhá, zatím naše  poslední, byla udělena  v  roce 1984 Jaroslavu Seifertovi, za literaturu.

Ale zpět k chemii, která se v našem ústavu "provozuje" již pěknou řádku let.

V depozitu písemností, starých přístrojů, fotografií a dalších historických svědků časů dávno minulých byla objevena i krabice s celuloidovými filmy z 50. a 60. let (nedávno byly pořízeny jejich digitální kopie pro účely další archivace příštím generacím...). Jsou připomínkou zrodu a rozkvětu jedné z metod fyzikálně-chemické analýzy, která po řadu let právem zaujímala jedno z předních míst na žebříčku analytických metod, a která pomáhala pěkné řádce laboratoří z různých koutů nejen naší vlasti, ale i celého světa, odpovídat na otázku "jaké látky a kolik se jich skrývá v daném roztoku..." 

Ano, řeč je o polarografii, fyzikálně-chemické metodě, jejíž základy položil profesor Jaroslav Heyrovský a za jejíž objev převzal ve Stockholmu 10.12.1959 z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. Nobelovu cenu.

I když letošní výročí ještě není tak pěkně kulaté, jako bude to příštího roku, přesto si však zaslouží důstojné připomenutí.

Na neformální setkání  ve středu 10.12. do Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského  přišla necelá třicítka zájemců, kteří zhlédli připravený program sestávající z promítání 5 krátkých filmů z archivu ústavu věnovaných polarografii a výzkumu profesora Heyrovského (z 50. a 60 let). Na plátně před diváky tak ožila některá již dávno zapomenutá zákoutí laboratoří s jejich každodenními pracovníky a přístroji, které dnes možná vyvolají na tvářích mnohých z nás, zvláště těch později narozených, letmý úsměv.

�ada vědců-herců oněch filmů již není dnes, bohužel, mezi námi a i přístroje dávno nahradily nové, modernější exempláře. Zůstala však hlavní aktérka všech snímků - rtuťová kapka, která si  dál monotónně odkapává z ústí kapiláry dnes stejně jako před  50 a více lety...

Promítání pěti filmových dokumentů ( v celkovém čase ca 1 hodina) se uskutečnilo  ve středu 10.12. 2008 v Brdičkově posluchárně  budovy ÚFCH JH a atmosféru oněch let připomenula i malá expozice několika polarografů, fotografií a kopií písemností. 

[Zpět]