23.8.2013 - STUDENT 757, den poslední: taky o tom, jak se váží ionty a nebo, že litr rtuti váží 13,5 kg....

Poslední den je poslední a tak jej doprovází mírná nostalgie z blížícího se konce. 

Program byl do poslední chvíle pestrý a v tento pátý den se nesl tak trochu v duchu vážení.

Úvodní přednáška (Ing. K. Stejskalová) byla  věnovaná vědě jako procesu, kterému se řada lidí na této planetě (náš ústav nevyjímaje)  věnuje více než jako svému povolání, svému poslání. Ostatně vědce coby živočišný druh mohli posluchači letní školy poznat za tento týden dokonale. V bloku ukázek  jsme si prošli cestu vědou od myšlenek, přes grantové projekty až k prezentaci výsledků VaV (vědy a výzkumu)  např. v publikacích. Dotazů bylo hodně a u některých studentů bylo vidět, že mají nebo chějí mít, do vědy našlápnuto...

Progam dále pokračoval přednáškou Dr. Jána Žabky ("Co může prozradit Titan o Zemi". Titan je zde  největší ze Saturnových měsíců, pro ty méně informované), ve které studenty seznámil se zaměřením svého vědeckého projektu, v němž využívá osvědčenou, léta známou, analytickou metodu -   hmotnostní spektrometrii (anglicky mass spectrometry, tedy zkratka MS).  

Princip metody a její široké užití potom měli studenti možnost pochopit z výkladu Dr. M. Poláška v jeho laboratoři.

Téma "hmoťárny" završila odpolední exkurse na pracoviště s přístrojem SIFT- MS  (kdy SIFT znamená Selected Ion Flow Tube MS, tj. hmotnostní spektrometrie vybraných iontů v proudové trubici).

Opět poutavá ekurse plná ukázek. Studenti si mohli dýchnout do sběrné sondy  přístroje a poskytnout vzorek svého dechu k analýze. A protože byl mezi několika analyzovanými látkami i etanol, velice rychle se zrodil nápad, jak to bude vypadat s dechem okamžitě po požití....  K činu nebylo daleko a jeden dobrovoník zaběhl do batohu a rychle požil pár loků  ze včerejších nedopitých zásob (Vlašský ryzlink) a přístroj tak dostal pořádnou dávku. Normální signál byl překročen o několik řádů, na hranici měřitelnosti. Po několika  minutách se "dýchání"  opakovalo a bylo vidět, jak signál prudce klesá a vrací se do normálu. Prof. P.Španěl a Dr.K.Dryahina, kteří exkursi vedli, vše uvedli na pravou míru svým vysvětlením a vůbec měli plná ústa objas�ování principu metody a současného výzkumu, neboť dotazy se v hlavách studentů líhly ryhle a neustále. Jejich  moderní výzkum směřuje mj. i k diagnóze různých chorob analýzou  lidského dechu, protože umí sledovat  stopová množství látek v měřeném vzorku.

Další, a to již poslední exkursí školy, byla tak trochu cesta k pramenům. Pramenům čeho? Pramenům našeho ústavu:  zamířili jsme si to na pracoviště bioelektrochemie, které svým některým výzkumem navazuje na tradiční polarografický výzkum, jež v ústavu založil profesor Jaroslav Heyrovský, dosud náš jediný nositel Nobelovy ceny za chemii (1959 - za objev polarografie).

Když polarografie, tak přece ... ! 

Tento prvek je lidstvu znám od roku 1 500 př.n.l., prý. �íká se jí (její název je totiž rodu ženského) třeba  hbité stříbro, je to  jeden ze dvou kapalných prvků Mendělejevovy tabulky prvků, nejtěžší tekutý prvek .... a jiné a jiné zajímavé informace byste se o ní dočetli.

Vzdělávací systém u nás se v jejím popisu často omezuje jen na nepravdivý výrok, že je jedovatá (zřejmě vždy a všude) a studentům ji proto ani neukáže. Vlastně nemůže, neboť ve školách nemá tato chemická substance co pohledávat. Jen pouhý pohled na ni může být totiž studentovi nebezpečný, míní autoři bezpečnostních vyhlášek a nařízení....

Naše letní škola není jen tak ledajaká škola a my si můžeme dovolit studentům nechat okusit jinak zakázané ovoce, pod naším dozorem samozřejmě, a uvést nepravdivé výroky na pravou míru.

V závěru programu jsme proto zařadili exkurzi na pracoviště skupiny bioelektrochemie, která svým programem navazuje na ústavní tradiční elektrochemické obory, např. i polarografii. No a perlička na závěr. Chceš li vidět rtuť tak, jak ji pán bůh stvořil (správně - člověk  získal zpracováním  rumělky, tj.  cinabaritu  HgS), zajdi právě tam.

Studenti se samozřejmě hned zpočátku nechali nachytat, když křehké děvče bylo vyzváno, aby lektorovi exkurze (Doc. T. Navrátil) podalo tu litrovou láhev na stole. Stála jako přibitá, láhev ale i dívka. Jak by taky ne, když 1 litr tohoto stříbřitého kovu váží něco málo přes 13,5 kg !  Hoši potom vzpírali a dokazovali, kdo že je vlastně největší silák. Radost nad tím, že pochopili, jaký význam má hustota, nebrala konce.  To pravé ale přišlo vzápětí. Další, tentokráte malá lahvička byla odšroubována a každý si mohl vyzkoušet, jak  příjemné je ponořit prst do rtuti. Jeden pocit nahlas sdělovaný ostatním střídal druhý. AI další termín, povrchové napětí,  došel konečně svého pochopení ...

Na závěr neuškodí trocha statistiky:

Z osmi zájemců ponořilo do lahvičky s Hg co by sondu svůj ukazováček 50% vyzvaných  studentů a malíček rovněž 50%. Závěr tohoto pátečního výzkumu je následující: k ponoření do rtuti používá běžná středoevropská populace pouze a jenom dvou prstů a to pravé ruky - ukazováčku a malíčku,  rovným dílem.
K čemu  tedy vlastně máme  zbývajících 8 prstů  ?!

(Tento výsledek se nám snad brzy podaří  opublikovat v nějakém prestižním časopise s vysokým IF.)

Na závěr školy studenti absolvovali fotografování s třídní učitelkou  (hromadné, po skupinkách a premianti i solo) do školního alba a místo vysvědčení obdržel každý svůj certifikát.

Všichni prospěli s vyznamenáním a  nulovou absencí  ve výuce !

Tak těmhle mladým  hochům jistě bude patřit skvělá budoucnost

(nebo alespo� její kousek)  !

************

A tohle jsou absolventi letní školy STUDENT 757 v roce 2013...

(fota a text: K.Stejskalová, archiv ÚFCH JH)

[Zpět]